Duchovné centrum

Priestor na stretnutie s Pánom

Misijne dobrovoľníctvo

Misijné dobrodružstvo

Domov svätého Jozefa

Zariadenie pre seniorov

„…jak mnoho lidí neví, že Bůh je má rád!“

Sestra Magdalena Lis SSpS pochádza z Poľska, z malého mestečka Otmuchów na pohraničí s Českou republikou. Viac než 10 rokov pôsobí ako misijná sestra v Českej republike. Venuje sa Duchovnej  službe vo fakultnej nemocnici Olomouc.

1. Sestra Magdaléna, čo ťa priviedlo do misijnej kongregácie?                                                      Mám chuť Tvoji otázku lehce změnit  …. Protože pevně doufám, že byl to Duch Svatý, který mě k SSpS přivedl  když se podívám za sebe, tohle rozhodnutí se skládalo z několika okolností, můj plán byl trochu jiný a jednoho dne se zvláštním způsobem zboural…

Pocházím z tradiční katolické polské rodiny. V mém duchovním životě sehrálo zásadní roli hnutí Světlo – Život a malé společenství v naší farnosti. Tam jsem do svého života přijala pravdu o tom, že Pán Bůh mě má rád a má pro můj život ten nejlepší plán. Víru jsem začala prožívat jako vztah  s Bohem, a to změnilo můj život.

Celý příběh je spíš na ještě jeden rozhovor, ale když se ptáš na SSpS ….

Po evangelizaci našeho města jsem si uvědomila, jak mnoho lidi neví, že Bůh je má rád! To mě přivedlo k otázce, kdo je to přesně misionář? Odpověď mi pomohly hledat “růžové” sestry. Důležité bylo také to, jak se mi dával poznat Duch svatý. No a přesně to všechno jsem našla u misijních sester služebnic Ducha svatého.

2. Ako si vlastne prišla do Slovenskej provincie?                                                                                Před složením věčných slibů jsem požádala o misijní určení do ČR. Důležitá je pro mě nová evangelizace a velice se mě dotýká realita umírající víry v Evropě. Myslím, že veliký vliv pro moje rozhodnutí měla návštěva Bílé Vody, když jsem měla 16 let. Žilo tam tehdy ještě několik internovaných sester a mohla jsem slyšet jejich svědectví.

Byl to velice silný zážitek.                                                                                                                  Komunita v ČR je jenom jedna a patří právě do Slovenské provincie.   

3. V čom spočíva tvoja misia v Čechách?                                                                                                 Už několik let sloužím v Duchovní službě. Potkávám lidi, kteří se najednou ocitnou v těžké životní situaci. Honí se jim hlavou spousta otázek. Pokud mi dovolí aspoň na chvilku vstoupit do jejich příběhu, můžu je doprovázet v hledání odpovědí. Většinou jsou to lidé, kteří nemají nic společného s jakýmkoliv náboženstvím. Víru pojímají hodně otevřeně a Pána Boha se ptají: “Proč…?”

Donedávna jsem měla keramickou pec a pracovnu, kterou jsem nazvala: “Oheň Ducha”. Ráda tvořím, a i tímhle způsobem se snažím plnit své misie. 

3. Máš nejaké vtipné zážitky z tohto času?                                                                                                Musím říct, že moje služba je překvapivě velice radostná. Vtipné bylo, kdy jsme natáčeli spot o kaplanech na onkologii. Měla jsem přijít na sesternu, jak to mám ve zvyku a hovořit se staniční sestrou. Vždy to bývá velice přátelský rozhovor, a tak to bylo i tentokrát. Muž, který natáčel, řekl: “No tak ještě jednou… je to příliš veselé. Tohle odděleni je přece smutné.“

Asi je toho více, ale myslím, že jsou to spíše vtipné situace, které nelze úplně popsat …

4. Zažila si kultúrny šok?                                                                                                                                  Ano! Na první Štědrý den v ČR. Byla jsem úplně zklamaná, když jídlo v zásadě skončilo po třetím chodu. V Polsku bývá 12 jídel a první je oplatek. Každý má svůj a zároveň si každý od každého odlomí kousek, vzájemně si u toho přejeme a někdy dojde i k odpuštění.

Všimla jsem si také, jak jsme odlišní jako národy. A to všechny tři země PL, SK, ČR, i když jsme Slované. Je to veliké bohatství, ale vyžaduje otevřené srdce.  

 5.  Čo ťa najviac obohatilo?                                                                                                                          Je toho více…, ale teď si uvědomuji, že obrovským darem je pro mě možnost žít ekumenismus v praxi. Od začátku potkávám na své cestě lidi z českobratrské evangelické církve, husitské, adventisty, armádu spásy… Spolu sloužíme v nemocnici. Spolu se potkáváme při modlitbě. Sdílíme spolu svou víru. Zažila jsem krásné přátelství a potkala nádherných lidi. 

6. Ako by si zhrnula pár slovami svoju misijnú skúsenosť?                                                  Neuvěřitelné dobrodružství v zemi, kde je spousta duchovně mrtvých míst… Setí zrna bez jistoty, co vyroste… můj osobní růst a vědomí, že sama toho moc nedám, ale On má své způsoby a když Mu dovolím jednat, dějí se zázraky.

7. Čo Ťa čaká teraz?                                                                                                                                       Teď mě čeká misie v anglicko-irské provincii. Pokusím se v Irsku naučit anglický jazyk a pak uvidíme, co pro mě Pán Bůh připravil. 

                                                                          (Sr. Jana Smutná SSpS a Sr. Magdaléna  Lis SSpS)